Ekumenická bohoslužba - vzkříšení

Evangelium této velikonoční neděle není ještě jasnou zvěstí o Kristově vzkříšení: je spíš jen negativním poselstvím – Kristus není v hrobě. Ženy a apoštolové dosud nevidí jasnou záři vzkříšeného Krista, jen slabý odlesk: nacházejí se v takovém pološeru, kdy pomalu svítá. O smrti Krista nebylo pochyb: římský voják poznal, že je mrtev a probodl mu bok. Mrtvého pak dali samozřejmě do hrobu … mezi mrtvé. Nic zvláštního se nestalo: ani velký divotvůrce, ten, který dokonce přivedl Lazara z říše smrti, nebyl schopný odolat nenasytné smrti. Kdo by však očekával něco jiného? První den po sobotě “zbylí věrní” chtějí navštívit jeho hrob. Kdo by čekal, že hrob bude nalezen otevřen? Proč někdo vtrhl do Kristovy hrobky? Proč vzali jeho tělo? Proč nechali pruhy plátna a roušku složenou zvlášť? To by přece zloděj neudělal … snad nevstal z mrtvých, jak říkal. Že by mrtvý nebyl tedy mrtvý? Že by zemřel … a nezemřel? Jiná možnost se nenabízí.

Prázdný hrob se tak stal poselstvím, promluvil. Otevřený hrob “otevřel” mysl učedníků především pro pochopení Písma: Kristus musí vstát z mrtvých. Jeho tělo nepodlehlo rozpadu, nezůstalo omotáno v pohřebních plátnech symbolizujících svazující moc smrti. Lazarovi museli otevřít hrobku, avšak ne tak Kristu. Lazarovo tělo podléhalo rozkladu, Kristovo nikoli. Lazar byl probuzen Kristovým slovem, Kristus vstal vlastní mocí. Lazara museli osvobodit od pout, Krista nikoli.

Smrt a život se utkali, smrt vsadila smrtelnou ránu, ale Kristus se ubránil zbraní nesmrtelnosti. Že by tedy prošel tunelem smrti a vrátil se zpátky živý? Ne tak úplně. Učedníci později udělali víckrát zkušenost, že tento Kristus není tentýž, kterého znali z dřívějška. Má jinou podobu, prochází zavřenými dveřmi, nežije jako dřív mezi nimi. A přece se jim ukazuje, jí s nimi … Je to někdo jiný, a přece je to týž Kristus Nazaretský, syn Marie, povoláním obyčejný tesař. Obyčejný člověk, s neobyčejnou smrtí. A neobyčejným životem … po smrti. Avšak … nebylo to tak už dříve? Nebyl snad tento Kristus člověkem překvapení? Který vyváděl z konceptu? Který jednal stále “jinak”? A nyní převrátil úplně vše naruby: i samotnou říši zemřelých. Mrtvý se stal živým … Kdo to mohl tušit?