Večerní pobožnost v kostele sv. Ducha 

Bere tě vážně



Zeptal se jich: "O čem to cestou spolu rozmlouváte?"
Zastavili se celí smutní. Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu odpověděl:
"Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!"
Zeptal se jich: "A co se stalo?" (Lk 24, 17-19)



Nejspíš každý člověk zná situaci, kdy se odněkud vrací smutný a zklamaný. Něco se nám nepovedlo. Na něco jsme spoléhali a ono to nevyšlo.

Kromě chvilky smutku nás to může vést k rezignaci. Příště budeme "moudřejší", jen tak něčemu neuvěříme, radši nic neočekávat, abychom nebyli opět zklamaní.

Může se přidat pocit, že jsme zase na všechno sami. V takovém rozpoložení snadno přehlédneme, že se k nám připojil někdo, kdo ví nejlíp, co se stalo.

Ježíš nepřichází, aby nás pokáral nebo poučoval. Ze všeho nejdřív stojí o to, abychom mu my řekli, co se stalo, co jsme prožili, proč jsme smutní... Bere vážně naší situaci, přichází právě tam, kde se nacházíme.

I mě se Ježíš ptá: "A co se stalo? Z čeho jsi zklamaný?" Zajímá ho to, chce, abych ho do své situace pozval. A dovede i mně otevřít oči, odkrýt smysl, znovu zapálit srdce, které rezignovalo.